Email nebo e-mail?

Celkem často narážím na psaní email ve smyslu e-mail. Přátelé, nedělejte to. Fakt ne. Není to správně česky. A navíc je to matoucí! Podívejte:

email [emajl] =  1. vrstva sklovité hmoty na keramice, kovovém nádobí ap.
2. vrchní lesklá krycí nátěrová hmota

e-mail [ímejl] = 1. elektronická pošta: poslat zprávu e-mailem
2. zpráva, dopis touto poštou poslané: dostat několik e-mailů

(zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2003)

 

Email nebo e-mail?
Takhle prosím pěkně kdyby radši někdo jinej…

Předpokládám, že vám do vašich outlooků nechodí nátěrové hmoty, ani že vy nerozesíláte elektronicky keramiku. Pokud ano, tak vám gratuluji, máte teleportační zařízení a asi jste (nebo brzy budete) totálně v balíku! V tom případě se ovšem neomezujte jen na tu keramiku. 😉 No a pokud si lidstvo bude muset na ten teleport ještě nějakou dobu počkat, bude lepší držet se těch e-mailů.

Do určité míry chápu, že tento způsob zápisu – email – se do češtiny vkradl pod vlivem angličtiny, přesto ale doporučuju zůstat u psaní e-mail. Je to zkrátka přehlednější. A prozatím je to stále jediný správný způsob psaní v češtině. Klidně si to ověřte v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV zde.

 

A co takový eBook / ebook / e-book?

 

Tohle slovíčko je v češtině poměrně dost nové. Tak nové, že ani Internetová příručka ÚJČ AV ho nezná. Někdy si můžete docela dobrou představu o psaní nějakého výrazu udělat, když ho zkusíte vygooglit s uvozovkami. A tady strejda Google ukazuje, že „e-book“ najdete na českém internetu celkem ve více než 87 milionech příkladů, zatímco „ebook“ (nebo „eBook“, protože Google nerozlišuje malá a velká písmena) dokonce ve více než 391 milionech příkladů. Jak se ale říká, kvantita není vždy totéž co kvalita. Dá se hledat a najít i počeštělý „překladový“ ekvivalent: e-kniha (426 tisíc příkladů). Nebo taky ekniha (236 tisíc příkladů). I tento pojem byste zatím v Internetové příručce ÚJP AV hledali marně.

 

Germanistická vsuvka

Přemýšlela jsem nad tím, kde se vzalo psaní eBook. Není přece běžné, aby se velkým písmenem psalo něco uprostřed slova. Napadá mě snad jedině analogie s německým psaním např. slova StudentInnen. Zavání to trošku genderovou hyperkorektností. Namísto výrazu Studenten, který automaticky zahrnuje studenty obou pohlaví, má pisatel z nějakého důvodu potřebu dát najevo, že studentky jsou důležitou součástí té skupiny a že nejsou opomíjeny. A tak napíše hybrid StudentInnen (čti jako Studenten und Studentinnen, tedy pardóóón, Studentinnen und Studenten, protože ženy mají přece přednost). Cítíte to? Já si nemůžu pomoct, ale připadá mi, že takový pisatel se bojí feministek.

 

Jak ten zatracený  e b o o k  teda psát?! Já bych i v případě elektronických knih doporučovala psaní podle vzoru e-mail. Ta „pomlčka“ tam není náhodou. Je to pro každého jasný signál, že půjde o něco hyper modern elektronického. Dovedete si představit např. psaní eshop? Já ne. Ani v internetové jazykové příručce byste ho nenašli. A dokonce ani na Google! Ani jeden jediný kousek! Když jsem se o to pokusila („eshop“), vyplivl mi Google výsledky pro „e shop“ – kam si do mezery logicky dosadil spojovník. (O spojovníku a pomlčce zase někdy příště.)

A tak bych se toho spojovníku držela. Ostatně, můžete si zapamatovat jednoduchou řadu:

e-shop e-mail  e-book (ev. e-kniha).

Je to konzistentní, je to logické a je to i hezké. Nebo ne? Jaký na to máte názor vy? Těším se na vaše komentáře.

A nezapomeňte, pište srdcem 😉

 

 

 

Vaše komentáře